† 05. 10. 2011 | kód autora:
OieTo si ani nedovedete představit, jak já se včera cejtil. Bylo mi, jako bych byl někde na moři a byla vééélká bouřka. Houpalo to, jak blázen. Abych vám to upřesnil ... Je večer, zavřou se okna a já jdu spát. Lehnu si do postele. Najednou, než se naděju, ležím na zemi. Byl jsem šokovanej! Rozhlédl jsem se po jabku a nestačil se tomu všemu divit. Všechny moje věci lítaly vzduchem, různě se točily a jí nevím, co ještě. Panečku, já byl tak vyplašenej. Určitě se blíží konec slečny a konec jabka, pomyslel jsem si. Mojí úžasný slečny a mého úžasnýho jabka. Málem jsem brečel. Nemohl jsem přenýst přes srdce, že by to všechno skončilo a já zůstal sám. Prostě a jednoduše, abych to všechno přežil. Vy si vůbec, ale vůbec nedovedete představit, jak sem se cejtil. Jen jsem tam tak seděl na zemi, jak mě postel odhodila, přemýšlel jsem o všem a kolem mě se to točilo. Bál jsem se. Tak šíleně jsem se bál. Dopadlo to pak tak, jak jsem ani nečekal. Moje věci, co se před chvilkou kolem mě točily a lítaly, stály na svým místě bez jediného pohybu. Už to přestalo, oddychl jsem si. Zalezl jsem do postele a ještě celý se klepal. Bohužel, usnout jsem však nemohl.
Bohoušek
† 05. 10. 2011 | kód autora:
OieMluvil jsem se svojí slečnou! To bylo poprvé, ale naposledy. Nechci s ní už mluvit. Né, že by se mi to nelíbilo, ale nechci jí zbytečně zatěžovat. Tak tedy. Vyprávěla mi, proč jsem měl dneska celý den v jabku narvaný tyto čtyry písmenka: A,B,C,D. Abych vám to tedy vysvětlil. U mojí slečny na škole probíhá hodnocení podle písmenek. Do známky se započítá práce, výkon a přístup k předmětu. Za každou tuto položku se dostane písmenko a tyto písmenka pak utvoří známku, kterou dostnou na čtvrtletí. Každý se k vůli tomu ve škole začal bouřit a dneska probíhal studenský parlamen. Co vám budu povídat. Ředitele tam kotlili fakt hustě. Pořád se bránil a snažil se to nějak okecávat. Nakonec to dopadlo tak, že se o tom bude ještě diskutovat a možná to zruší. To by byla úleva. Jak pro mojí slečnu a její profesory a spolužáky, tak i pro mě, protože bych nemusel celý den poslouchat, jak se u mě v jabku A,B,C,D hádají.
Bohoušek
† 05. 10. 2011 | kód autora:
OieZrovna nedávno se mi tohle stalo. Tak dobře, abych nekecal, né nedávno, ale zrovinka včera. Moje slečna si pustila hudbu a než jsem se nadál, zavřely se okna. Lehl jsem si tedy do pelíšku, abych spal. Bylo to sice nějak odpoledne, ale budiž. Když je slečna unavená, jsem unavený i já. Hudba stále hrála a já nemohl spát. Pak se najednou hudba utišila. Konečně zaberu, pomyslel jsem si a dokonce se i těšil. Omyl. Hned jak jsem zavřel oči, hudba začala hrát najednou na plný pecky. Myslel jsem, že mi to uši utrhne (oki, my červy nemáme uši, ale přece jen ...chápete?!). Nechápal jsem, jak u tohodle může moje slečna usnout. Prostě fakt že vůbec ne ..... :( Usl jsem teprve, až když se hudba vypnula. Ale že to byla doba. :(
Takže prostě se mi nějak poslední dobou nedaří .... už abych našel někoho, kdo to za mě převezme
Bohouš ...
† 05. 10. 2011 | kód autora:
OieTy jo. Včera jsem přišel na to, že my červy žijeme opravdu málo dní. To není fér!!! Takže cítím, že už tu dlouho nebudu. Ale vy se beze mě obejdete. Horší to bude s jabkem a s mojí slečnou. Upřímně, mám jí rád a nechci jí opustit. Budu muset najít někoho, kdo se tu zabydlí místo mě, a bude jí a vám, dělat společnost. Přemýšlel jsem o nevěře a důvěře, ale myslím si, že tyhle by se hned spolu rafly a venku by pořád pršelo. Taky jsem myslel, že bych přenechal jabko Stresu předvánočnímu, ale myslím si, že by mi tu rychle udělal bordel. A číslům? Ty zavruju rovnou. Akorát by se tu smáli a mojí slečnu by trápila a ta by myslela jen na matriku nebo jak se tomu říká a na nábosilku. A to nechci zase já. Asi si podám inzerát. Nevíte někdo, jak má takovej inzerát vypadat??? Červ, který tu nebude žít dlouho, hledá někoho, kdo by místo něj bydlel v jabku jedné slečny. Prosím, ty co mají zájem, ať mě přijdou navštívit Červ Bohoušek, Jabko 183, Černá hlava, 225 06. Nebo jak??? Vůbec nevím, nikdy jsem inzerát nepodával. Asi jim tam nepíšu jen tohle a pokud někdo bude mít zájem, ať se ozve. Ale přece jen, než umřu, několik článků vám sem ještě hodím, aby jste věděli, jak se můj konec života vyvíjel .)
Tak se zatím mějte a přeji příjemný zbytek dne
BOHOUŠEK
† 05. 10. 2011 | kód autora:
OiePanečku! Ani jsem nestihl otevřít oči a vylést z postele a už mě někdo šimral na zadečku. S trhnutím jsem se probudil a úlekem nemohl ani mluvit. Koukal jsem na osmičku. Pěkně kulatou a baculatou. Lidičky, já se tááák lekl. To mi nebudete ani věřit. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat. "Co tu vyvádíš?" otázal jsem se ještě celý rozespalý. "Nemáš něco dobrého na zub?" zeptala se a zazubila se na mě. Vylezl jsem tedy z pelechu a přinesl jí jednu vyhozenou vzpomínku, co jsem měl schovanou na zimu. "Na," podal jsem jí moje nejoblíbenější papů a čekal, co bude dál. Osmička si ke vzpomínce čichla a s nakrčeným nosem jí odsunula. "Tohle nejím." Neměl jsem, co bych jí mohl nabídnout. "Tak v tom případě nic nemám," zakroutil jsem hlavou a myslel si, že osmičky odejde. Než jsem však stačil cokoliv říci, ozval se za mnou smích. Pomalu jsem se otočil a teď jsem koukal, jak blázen. Přede mnou stálo celé hejno číslic. Po prvočísla až po odmocniny. Taky jsem tam spatřil x v absolutní hodnotě a dokonce i nějaké ty rovnice. Prostě vůbec, ale vůbec jsem nechápal, co se děje. Osmička se mě snažila představit. "Tohle je .... Jak se vlastně jmenuješ? "Já jsem Bohouš, ale říkej mi raději Bohoušku," odpověděl jsem, "ale nemám páru, kdo jste vy a co tu děláte."
Osmička se začala smát a k ní se přidaly všichni ostatní. "My jsme čísla." To jsem věděl i bez ní, jelikož pár čísel znám. "A kde jste se tu vzali?" vyzvídal jsem dál, abych nebyl za hlupáka. "No, co by," odpověděla. "Jsme holt tady." Na to jsem jí neměl, co říci. Byl jsem stále v šoku. Pak mě napadlo, podívat se z oknům. Přistoupil jsem k jednomu, vyleštil ho a podíval se. Koukal jsem teď na takzvaný papír, kde se tužkou objevovaly čísla všeho druhu. "Nemáte být náhodou na tom papíře?" ukázal jsem z okna. Osmička se opět začala smát. Už mi ten smích lezl na nervy. Vycítila to, a tak přestala. "To víš, jsme na papíře a zároveň v hlavě." "Kdepa," zakroutil jsem svojí hlavou. "Tohle je jabko a žádná hlava." Osmička se podivila. "Jaký jabko? Vždyť tohle je hlava a ty jsi červ." "Když tu," namítl jsem uraženě, "tak tohle je jabko. Červy většinou bydlí v jabkách." Nechtěla se se mnou hádat, a tak mi raději nic neřekla. Byl jsem za to vděčný. "Nechtěli by jste náhodou už jít?" zeptal jsem se, ale tak, aby to vyznělo, že je nevyháním. "Asi jo, stejně tu nemáš nic k jídlu," dostala se ke mně odpověď.
Zase jsem si lhel do postele. Čísla zmizela, ale já už usnout nemohl. Tak to byl zase nějaký ten článek k mému dni. Snad to příště bude lepší a já nebudu mít takové ranní šílenství v jabku. Držte mi palce, ať mojí slečnu už nic podobného nenapadne.
Váš Bohoušek
† 05. 10. 2011 | kód autora:
OieJo jo, už je to tak lidičky. O tomhle jsem se mohl přesvědčit v úterý. Přišli mě navštívit dvě kamarádky, nevěra a důvěra. Fajn holky. Parádně jsme pokecali. A jenom mezi náma. Opravdu je lepší ta nevěra. Myslím si to já, moje jabko a slečna, které patřím já i moje jabko. Asi proto, protože mojí slečnu více ranila moje kamarádka důvěra. Jo, holt s lidma to je mnohem horší, než s náma červama. My všechno hned tak neprožíváme. A když nám zradí přátelé, je nám to jedno. Stejně je mám v jabku po chvilce zase a děláme, jako kdyby se nic nestalo. Chudáci lidi. A hlavně, chudák moje slečna. Prostě jednoduše. Kecáme, kecáme, najednou kouknu z oken a venku prší. Nemám rád, když prší, protože to znamená, že moje slečna je smutná. Ještě, že já nemám city. Nemám je, ale přece jen jsem cítil v sobě jakýsi smutek. O tom budu povídat příště, protože ten mě taky navštívil. Tak tedy ... Kde jsem skončil? Ano už vím. Kecáme, kecáme a venku prší. A to pořád. Nechtěl jsem, aby venku pršelo a tak jsem řekl, že bych byl rád, kdyby důvěra odešla. Moc se jí nechtělo. Pořád se na něco vymlouvala, a myslela, že jí v jabku nechám. Ale to bych nebyl já. Chytl jsem jí za pačesy a řekl: "Jdi pryč. Nechci tě tu. Jsi zlá." Ona na mě: "A co nevěra? Ta není zlá?" Řekla jsem jí, že není, protože moje slečna si to nemyslí, že ona je horší. Ale přece jen s mojí odpovědí nebyla spokojena. Venku stále pršelo. Už jsem toho měl dost. Ani nevím, jak jsem to udělal, ale než jsem se já i ona nadála, byla z jabka pryč. Oddychl jsem si a nebyl jsem sám, komu spadl, jak lidé říkají, kámen ze srdce. Mojí slečně bylo líp a venku přestalo pršet ..... Měl jsem radost. Nakonec odešla i nevěra. Bylo už pozdě a já mál jít spát. Pro mě je čas na spaní ten, když se zavřou sami od sebe okna a já nevidím krajinu. To je pak ten správný čas na to, abych šel spát. Tak tedy. Okna se zavřely a já lazehl do své postýlky. Už jsem zabíral, když tu mě probudilo světlo. Okna se otavřela a ..... začalo pršet. Nejenže jsem byl vynervovaný z toho, že nemůžu spát, ale zase mě přepadl ten tísnivý pocit. Jen jsem tak seděl na postli a koukal z oken. Skoro nic jsem neviděl. Moje slečna asi brečela do nějakýho toho ... no... jak se tomu říká ... poštáře nebo polštáře nebo prostě tak nějak. Trvalo to hrozně dlouho. Nakonec se přece jen okna náhle zavřely. Čekal jsem ještě chvilku, kdyby si to náhodou rozmyslely, ale to už neudělaly. Lehl jsem si teda a usnul .....
Bohouš
† 05. 10. 2011 | kód autora:
OieTak vám tu zas něco málo napíšu. :) Zapomněl jsem zmínit, že mám ve svém jabku také dvě rádia. Panečku, to je věda! Slyším nejnovější zprávy z krajiny, tam venku a dokonce i ze světa. To je vynález! Byzpochyby nejlepší, co v jabku mám. Ale abych přešel k věci, kterou jsem vám chtěl napsat. Tak tedy ...
Nedávno se ke mně nastěhoval jeden známý. Co vám budu povídat ... Je to takový podivín. Navštěvuje mě každý rok a po dobu dvou měsíců u mě přebývá. Říká si Stres předvánoční. Jelikož Vánoce neslavím, je mi to celkem jedno, když se ke mně, takzvaně, jednou do roka, naprdelí.
Vypadá zajímavě. Je o několik pídí větší než já a abych pravdu řekl (ač nerad), je i trošililinku, ale opravdu jen o trošililinku, silnější. Vypadá, jako chlupatá koule. Z chlupů mu koukají jen jeho oči a ústa. Pracky má velké s třemi prsty na každé. Pořád se šklebí a největší radost mu dělá, když jabko mojí slečny začne pracovat a přemýšlet o Vánocích. To mi pak skáče po pokoji, jak blázen a řehtá se. Když ho to chytne, raději si zalezu do postele a snažím se vypnout. Většinou bez úspěchu. Po chvíli ho to přestane bavit, sedne si do rohu jabka a opět se jen tak šklebí. To mám pak od něj alespoň na chvilku pokoj. Po týdnu bych ho nejraději vyrazil, ať si táhne do jiného jabka, otravovat si jiné červy, ale přece jen se na něj za ten rok těším.
Snad to nebude tak dlouho trvat a půjde zase pryč. Jen by mě zajímalo, kde Stres předvánoční přebývá po celý rok, než udeří Vánoce ... Asi se ho půjdu zeptat.
Váš Bohoušek
† 05. 10. 2011 | kód autora:
OiePic lidi :) Říkejte mi, jak chcete, ale mé pravé jméno je Bohouš, ale raději mám, když mi někdo říká Bohoušku. Jsem červ. Bydlím v jednom jabku, jedné slečny. Docela pohodové bydleníčko. Vůbec nic mě netrápí a můžu si dělat, co chci. Prostě, lépe jsem se nemohl narodit. Mám se prostě hrozně v pohodě a vůbec nic mě netrápí. Živím se vyhozenýma vzpomínkama od slečny .... A že jich je fakt hodně. Teda jen někdy. Někdy je to fakt opruz, nežeru klidně i dva měsíce. Ale všechno vydržím. Jsem takovej velkej a silnej červ :) :) :) Průběžně vám budu předávat informace, které jsem zpozoroval. Stojí to fakt za to. Každej si myslí, že bydlet v hlavě, pardon, v jabku, jak tomu říkám já, musí bejt příšerný .... dělit se o potravu s mozkovýma buňkama a další havětí .... nudit se .... apod. Já už jsem si zvykl. Bydlet v takovým jabku je náhodou hrozně zajímavý. Určitě lepší než v kině. Každý den koukám ze dvou malých okýnek a pozoroju krajinu venku. Párkrát jsem viděl i zajímavý místa. To mi může každej červ závidět :) A klidně můžu jen ležet ve své posteli a nepohnout se ani o píď. Nejjednodušší a nejrychlejší způsob, jak procestovat půlku světa, bez toho, abych pro to něco udělal. Doma mám prostě havaj :) !!!
S pozdravem váš
Bohoušek
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
